Na návštěvě u sochařky


Pozvání od samotné sochařky vyrobit si vlastní misku na hrnčířském kruhu se nedá
vůbec odmítnout. Zvlášť když sochařka paní Marianna Machalová- Jánošíková je maminka
naší Elišky ze třídy. Panečku, a vážně může přijít celá naše třída prvňáčků?! A tak jsme se
druhé červnové pondělí vypravili na návštěvu. V baťůžku na zádech jsme si z domu nesli
svačinku a pití, ale také staré tričko. Vždyť budeme pracovat s hlínou. Moc jsme se těšili.
Přesto nikdo v tu chvíli neměl ani tušení, jaké úžasné zážitky, poznatky a zkušenosti si ten
den ještě odnese domů.
Na zahradě rodinného domu nešla přehlédnout nádherná socha dívky v životní velikosti.
Ano, jsme tu správně. Eliška s maminkou nás vřele přivítaly. Paní Machalová nám
představila také své věrné kamarádky a pomocnice z oboru, které na dnešní den povolala.
Dokonale se na tu tlupu dvaceti devíti dětí z 1. B připravily. Dva hrnčířské kruhy a další
dva stoly s keramickou hlínou byly dávno přichystány.
Jen co jsme si odložili baťůžky a předali květiny na přivítanou, mohli jsme se pustit
do práce. Ale kde začít dřív? Netrvalo dlouho a každý si našel své místečko. Některé
děti usedly ke stolečku, aby si vyrobily zvířátko. Nevidomá paní Marianna jim hbitě svými
prsty upravila zvířátko tak, aby se mohlo později vypálit v peci. Někdo začal točit na
hrnčířském kruhu pod vedením taktéž nevidomé sochařky paní Soni ze Slovenska. U jiného
stolu vznikaly zvonečky, hrnky a misky způsobem, že děti vtlačovaly hlínu do formy. No a
některé děti se musely nejprve posilnit něčím dobrým. Vždyť stoleček s voňavými koblížky
a nakrájenými plátky melounů lákal už zdaleka. A co teprve nanuk, který byl v tomto
slunečném dni příjemným osvěžením.
Dvě a půl hodiny utekly jako voda. Rychle dokončit poslední výrobky, umýt se, převléct
ušpiněná trička, zapózovat na závěrečné společné fotce. A hlavně – nezapomenout moc
poděkovat. Paní Machalové za pozvání a možnost pracovat s hlínou, paní Chovancové
za skvělé občerstvení a všem ostatním, kteří nám připravili tak úžasné dopoledne. Nadšení a spokojení, s lízátkem a s malým dárečkem jsme se nakonec rozloučili. Dnešek byl nejen
o práci s hlínou, ale také o setkání s nevidomými lidmi i porozumění slovenštině.

Mgr. Jitka Michnová