Co se Vám vybaví, když se řekne jezera, Mumínci, borůvky, sauna, sobi nebo slaná lékořice Salmiakki? Ano, společným jmenovatelem těchto pojmů je země, kde údajně bydlí Santa Claus – Finsko. Díky projektu Erasmus + jsem měla na konci srpna 2023 příležitost podívat se do města Oulu již počtvrté a navštívit tady malé školy Alakylän a Tirinkylän koulu nacházející se 20km od centra, na venkovském okraji tohoto největšího severofinského města. Jedná se o 1.stupeň základní školy, která je zde od 7 let, a to až po 6. třídu. Výuka ve Finsku začíná po prázdninách vždy ve středu či čtvrtek okolo 10.srpna, protože žáci končí už od první sobotu v červnu. U nás zrovna panovala tropická vedra, mě zde přivítalo spíše podzimní počasí. Skok z našich veder do 13-18 stupňů jsem zvládala docela špatně, zatímco Finové si libovali, jak skvělé počasí na srpen mají. Kromě výuky se mi po odpoledních podařilo prozkoumat krásy města, jeho základní památky i rozsáhlé parky či spletitý systém zdejšího vodstva, které je zvláště efektní za západu slunce. Po kotníky jsem si vyzkoušela chladné moře a navštívila jsem i ostrov Hailuoto, nyní po turistické sezóně zející prázdnotou.
Oproti dřívějšímu poslání v těchto školách, kterým byl tehdy projekt partnerství škol, byla moje nynější mise jiná. V rámci Akreditace Erasmus + jsem byla vyslána na tzv. job-shadowing, tedy pozorování výuky a chodu školy. Protože je Finsko vyhlášeno výborným školstvím a skvělými výsledky v mezinárodních srovnávacích testech, těšila jsem se na odhalení tajemství tohoto úspěchu v oblasti výuky cizích jazyků.
Prvním aspektem, na který jsem se zaměřila, bylo množství používání mateřského jazyka v hodinách angličtiny, což bylo mou náplní i při loňské návštěvě německé školy. Opět musím konstatovat, že přístup je individuální u jednotlivých učitelů, a stejně jako u nás využívají rodný jazyk hlavně na vysvětlování gramatiky, řešení organizačních a výchovných záležitostí nebo zadávání domácích úkolů, které jsou zde pravidelnou záležitostí v každé hodině. Množství mluvené angličtiny ze strany učitele bylo ale ve většině hodin dost vysoké a žáci reagovali i na složitější věty a hovor obsahující struktury, které ještě nemají aktivně naučené. Velice hezky reagovali i žáci už od 2. třídy, bylo vidět, že jsou na větší podíl AJ v hodině zvyklí.
Přesto musím říci, že výuka jazyků zde probíhá naprosto standardně a nenašla jsem na ní nic překvapivého. Škola používá finské učebnice, ze kterých se pracuje většinu hodiny. Učebnice jsou metodicky zpracovány výborně, ale přesto mi přišlo procento práce s učebnicí oproti našim hodinám velmi velké. Her a živějších aktivit se hrálo málo. Přesto žáci poslušně sedí, hlásí se, nevykřikují a ani na židli neposkakují s nervózně mávající rukou, když je učitel zrovna nevyvolá.
Dalším aspektem, na který jsem se ve výuce zaměřovala, bylo použití digitální techniky. Stejně jako my mají k dispozici interaktivní tabule, které ne všichni plně využívají, samozřejmostí je počítač, dataprojektor a zaznamenala jsem zde častější použití vizualizéru, než na jaké jsem zvyklá u nás jazykářů. Žáci také využívají v hodině AJ čas od času tablety. Zajímavostí byl školní rozhlas, který umožňuje vysílat z každé třídy.
V neposlední řadě mě zajímalo, jakým způsobem je zde pojata inkluze žáků jak talentovaných, tak žáků s výukovými problémy. Ve výuce žádný speciální ohled na talentované žáky brán nebyl, spíše jen učebnice sama rozlišuje typy cvičení pro žáky slabší, průměrné a nadané, případně doplňuje aktivity navíc. Jak jsem již zmínila, na práci s učebnicí je zde kladen velký důraz. Pokud je žák vzděláván v běžné hodině, má podmínky výuky včetně testů a hodnocení stejné jako ostatní. Pokud má však žák s výukovými problémy doporučen individuální plán, odchází na stěžejní předměty jako je angličtina, finština nebo matematika na výuku se speciální pedagožkou, výuku má zjednodušenou a hodnocení také jiné. Tohle vidím jako velkou výhodu tohoto školství, protože žákům je poskytnuta odborná péče a učitel nemá ve třídě tak složitou pozici.
Ale kde tkví tajemství toho, že kohokoli kdekoli na ulici, v obchodě nebo v autobuse oslovíte anglicky, vždy rozumí a komunikuje? Dovolím si vyjádřit názor, že tajemství se rozhodně neukrývá na 1.stupni základní školy. Srovnání s 2.stupněm nebo jinou školou nemám, proto se jen domnívám. Žáci zde mají AJ ještě méně, než u nás, sice je angličtina povinná už od 1.třídy, ale v 1. a 2.třídě pouze 1 hodina týdně, ve 3., 4. a 6.třídě pouze dvě hodiny a jen v 5.třídě mají 3 hodiny jako my.
Domnívám se, že podstata toho, jak výborně Finové komunikují anglicky, může tkvět i v tom, že se ve finské TV nedabují filmy a děti nasávají AJ od útlého dětství. Celkový úspěch finského školství si učitelka Katja Juntunen, jejíž hodiny jsem navštěvovala, vysvětluje spíše v kvalitě vyučujících. Ve Finsku nepatří rozhodně pedagogická fakulta mezi školy, o kterých se – na rozdíl od nás – mluví jako o jedné z nejjednodušších VŠ. Na „pajdák“ je těžké se dostat, a pokud chcete být třídní učitel na 1.stupni, musíte být opravdu ten nejlepší z nejlepších. Osobně si myslím, že ve vzdělání Finům pomáhá i jejich celková mentalita, houževnatost, zodpovědnost, snaha a výchova z rodiny. Skvělou podporou je také přístup státu, kdy žáci mají veškeré školní záležitosti zdarma – např. pracovní sešity i obědy.
Přesné tajemství úspěchu finského školství, respektive úspěchu ve výuce jazyků, mi zůstává pravděpodobně zatím skryto, ale zato mi tato země blondýnů a blondýnek při mé čtvrté návštěvě odhalila pár nových kulturních prvků. Věděli jste například, co je to „air guitar“? Mistrovství světa v tomto komickém druhu umění, kdy se „tanečník“ bez kytary klátí na pódiu za tónů metalu ve snaze předstírat, že hraje na neviditelnou kytaru, probíhalo v těchto dnech v Oulu, jakožto i každý jiný rok. Tato zde velmi oblíbená kratochvíle vyvolá našinci spíše pobavený úsměv na rtech. Zajímavá je jejich myšlenka míru spojeného s touto aktivitou, která spočívá v tom, že když držíte v ruce „vzdušnou kytaru,“ nemůžete držet v ruce zbraň… Co mě však letos překvapilo ve Finsku nejvíce, bylo asi lízátko s příchutí dehtu…. Smysl této pochutiny jsem neodhalila vůbec…
Co dodat? Bylo zajímavé nahlédnout finskému školství „pod pokličku“ a opět trochu více proniknout do jejich kultury. Pár tipů na aktivity do svých hodin si odnáším, avšak musím říci, že naši výuku jazyků považuji za výuku na vysoké úrovni, a nemyslím si, že by jakkoli za Finskem pokulhávala. S oběma finskými školami budeme ve spolupráci nadále pokračovat. Letošní šesťáci si stále budou vyměňovat dopisy a možná rozšíříme tuto aktivitu i na další třídu. Nechť nám je tato dlouholetá spolupráce stále inspirací a motivací k výuce jak pro nás učitele, tak pro žáky.
Hana Břoušková