V „Zálivu svatého Pavla“ jsem studovala anglický jazyk dva týdny, poslední týden v červnu a první týden prázdnin. Erasmus v naší Základní škole krásně funguje a je pedagogy i žáky využíván. S pomocí agentury Intact, googlení a podpoře ze strany školy dostal můj studijní výlet slibné kontury.
Vše vyšlo naprosto skvěle – let, hezké prostorné ubytování, mé zařazení do kurzu „na míru“. V neděli 25. června jsem poprvé vyšla z domu a zvídavě rekognoskovala terén. Našla jsem moře, pláž, příjemnou plážovou restauraci, ochutnala místní pivo značky Cisk, povečeřela hamburger s hranolkami a salátem a usoudila jsem, že zdejší chutě jsou stejné jako v doma. Také číšníci a lidi na pláži, ve městě a obchodech na mně působili velmi příjemně. Cítila jsem se bezpečně a den ode dne více „ jako doma“. Jen názvy ulic, nápisy a názvy autobusových zastávek nešly vyslovit ani zapamatovat. Byla to arabská slova napsaná latinkou. Čtvrť, kde jsem bydlela, měla název Budžiba.
Přišla chvíle, kdy jsem měla zasednout do školní lavice. To pondělí jsem nezaspala, vlastnila jsem pomůcky i svačinku, budova školy byla 400 metrů od mého bydliště. Nevěděla jsem, co mě přesně čeká, jaké to tam bude, zda mi neutrhnou hlavu pro hloupost…jací budou spolužáci…, bylo mi všelijak a myslela jsem na své budoucí prvňáčky, jak „strach z neznámého“ může leckomu zacvičit s psychikou. Protože mně maminka nedržela za ruku a protože nejsem mimino, snažila jsem se tvářit statečně. Na střeše školy, kde jsme později trávili velké přestávky, měli příjemné posezení. Tam bylo úvodní uvítání, hovořil krásný pan ředitel, vypadal jako George Clooney ve čtyřiceti a pak nám zástupkyně Anna v plizované sukni ukázala certifikát a s úsměvem nás ujistila, že ho získá pouze ten, kdo splní stoprocentně všechny podmínky studia. Byli jsme roztříděni do tříd. Paní učitelky byly většinou usměvavé staré anglické teachers.
Ta naše se jmenovala Wendy, mnoho, mnoho let učí angličtinu, pochází z Manchesteru, její otec byl Ukrajinec přiženěný do Anglie a ona sama se až na stará kolena začíná učit Ukrajinštinu na Duolingo. Wendy byla usměvavá, řekla, že obdivuje každého, kdo se rozhodne osvojit si jemu cizí jazyk a emočně nám vylíčila, jak jí bylo úzko, když při návštěvě Španělska ovládala jen 6 španělských frází. Zpočátku se při naší výuce používal na interaktivní tabuli také překladač, díky čemuž jsem si současně osvojovala bulharštinu a oprášila azbuku. Denně jsem nadšeně studovala, vypracovávala domácí úkoly, nainstalovala si aplikaci své učebnice, dopředu jsem si překládala zadání budoucích cvičení, shlédla videa, tak mně to šprtání chytlo, že jsem mnohdy až večer po osmé „naučená“, vyšla k vodě a za potravou … Nejpodstatnější pro mě stran učení bylo, že jsem, díky kvalitní výuce, přesně věděla, „jak na to“. Skoro jsem záviděla spolužákům z Japonska, že se zde budou učit angličtinu tři měsíce.
Ve druhém týdnu jsme dostali nové české spolužáky, novou třídu a novou anglickou učitelku Judy. Ta měla s manželem v mládí karavanem zcestované Česko, Německo, Bulharsko a asi všechny evropské státy. Překladač nepoužívala, my Češi jsme si notně radili a napovídali. Nabádala nás, ať trávíme večery v hospůdkách a budujeme nová přátelství s cizinci, že se tak nejvíc naučíme. V tomto bodě jsme ji asi zklamali. Večery jsme trávili samostudiem, četbou a sledováním seriálů v angličtině. My Češi jsme si předávali tipy a zkušenosti a okrajově jsme o sebe navzájem pečovali a byli si oporou.
Škola pro nás přichystala celodenní výlet s průvodcem do maltského Trojměstí. Historie Malty je úchvatná. Se spolužačkou jsme pak samy podnikly výpravu do večerní Valetty a další poznávací výlet do Mdiny. Jsou to nádherná města s poutavou historií. Zažili jsme na Maltě státní svátek. Velmi často jsme zde slyšeli střílení z děl, také o ohňostroje nad mořem nebyla nouze.
Kdyby nebylo takové horko a půjčili byste si auto, je zde možné zhlédnout historické památky co pár kilometrů. Ostrov a současně stát Malta je rozlohou menší než Praha avšak větší než Brno. Maltézští rytíři pro Maltu a Evropu vykonali zásadní počiny. Je zde mnoho klášterů, kostelů, knihoven, hradeb, přístavů, uliček s kouzelnými balkónky, náměstí, hospůdek, pláží.
V mém zálivu bylo neobyčejně teplé moře bez vln a výtečná restaurace. Obědvali a večeřeli zde místní. Ochutnala jsem jejich divokého králíka na tři způsoby, výborná byla rybka, mušle, tuňák, kuře, saláty. Řekla bych, že maltská kuchyně má stejné vnímání chutí jako ta česká. Nakládají, pečou pomalu, grilují, dochucují, mají výtečný tmavý křupavý chléb, svoji hořkou citrusovou kofolu a fantastická pekařství, koupíte v nich teplou briošku plněnou hráškem, buchty z listového těsta a jiné dobroty. Jsou to jednoduše Evropani.
Můj studijní pobyt na Maltě poměrně rychle uběhl. Dal mi nevyčíslitelnou zkušenost, jsem za ni moc ráda. Už se neostýchám mluvit anglicky s kýmkoliv, bez ohledu na dokonalost, vyřešit si sama své potřeby a požadavky. Doptat se, objednat si, nakoupit, cestovat. Neztratím se, nebojím se. Všude jsou lidi jako já, všude je chleba o dvou kůrkách, je příjemné s kreditní kartou v malinké kabelce poznávat nepoznané a vědět, že Evropa je můj domov. Vím, že se studiem anglického jazyka nepřestanu. Už jsem se s kamarádkou zapsala do jednoho zajímavého speciálního kurzu ve Valašském Meziříčí. Cestuji často s dětmi a vnoučaty. Mám ambice umět anglicky tak, aby se mnou na cestách v čemkoliv mohli počítat.
Eva Lindušková