Na Šafařce bylo všechno „naruby“

Ačkoli je apríl už prvního dubna, i samotné datum bylo na Šafařce naruby, tedy Den naruby proběhl posledního dubna. Školní parlament, který jej měl letos na starosti přišel s mnoha nápady:

Učit budou žáci. Skupiny žáků se dopředu domlouvaly s učiteli, jak bude jejich výuka probíhat a vyzkoušeli si, jaké to je stoupnout si před celou třídu a řídit program hodiny. Někde se s tím poprali úplně sami, jinde s dopomocí učitele a prvňáci si pozvali na pomoc kamarády z devítek.

Učitelé 1. stupně budou učit na druhém stupni a naopak. První hodina byla vyhrazena pro učitele, aby si vyzkoušeli učit na odlišném stupni než běžně. „Prvostupňáci“ často využili příležitosti podívat se ke svým bývalým žáčkům a „druhostupňáci“ vymýšleli program třeba i pro ty nejmenší – prvňáčky. Aby se zapojili všichni, v některých třídách se sešli učitelé v tandemu.

Příchod do školy v neobvyklém oblečení. Každý mohl přijít, jak chtěl oblečen, ale hlavně neobvykle. Fantazii se meze nekladly. Objevily se nejrůznější kostýmy a doplňky. Velmi populární byly župany a pyžama. Někteří jedinci vypadali na první pohled vcelku obvykle, ale při bližším prozkoumání jste mohli zjistit, že jsou oblečeni jak jinak než naruby.

Pomůcky jinak než v aktovce. Inspirováno akcí No Backpack Day. Jednoduše aktovky nechte doma, ale pomůcky si doneste. Někteří nesli v kukách, jiní v kufrech, koších nebo třeba na korbě velkého auta na hraní.

Vchod do školy oknem. Již tradičně v tento den zavíráme hlavní vchod a všichni musí absolvovat vstup naruby – tedy oknem. Někteří žáci na to tradičně zapomněli a velmi se divili, proč je vchod zavřený, až si všimli spolužáků vedle a cedule: „Dnešní VLEZ do školy.“

Zlatý hřeb dne představovala školní restaurace, kdy byli žáci obsluhování svými učiteli a asistentkami. Pohodlně se posadili, vybrali si jídlo a nechali si jej postupně donášet. Ozývaly se věty jako: „Škoda, že to není každý den!“ nebo „To je nejlepší restaurace, ve které jsem kdy byl!“

Myslím, že se nám Den naruby velmi povedl a všichni už se těšíme na příští.

Karel Adamuška